Vaše práce
Přináší vám uspokojení a pocit jistoty?

Uspokojení a pocit jistoty v práci
JSOU OHROŽENY

ZE VŠEOBECNÉ deklarace lidských práv, kterou vydala Organizace spojených národů, vyplývá, že „právo na práci“ je základním právem všech lidí. Toto základní právo však není vždy zaručeno. To, zda jsou pro obyvatele zajištěny pracovní příležitosti, závisí na mnoha okolnostech — nejen na stavu místní ekonomiky, ale dokonce i na stavu globálního trhu. A když lidé práci ztratí nebo je jejich zaměstnání ohroženo, často dochází k demonstracím, výtržnostem a ke stávkám. Proti tomu je imunní jen málokterá země. Již samotné slovo „práce“ má podle výroku jistého spisovatele „silný citový náboj, a mělo jej vždy“.

Práce je pro nás důležitá z mnoha důvodů. Přináší nám výdělek, ale kromě toho také přispívá k našemu dobrému duševnímu a citovému rozpoložení. Člověk přirozeně touží být platným členem lidské společnosti a přeje si, aby jeho život měl určitou náplň. A práce tyto lidské potřeby uspokojuje. Dodává nám také určitou míru sebeúcty. Proto i lidé, kteří mají na krytí svých životních nákladů dokonce peněz nadbytek nebo mají právo odejít do důchodu, někdy raději pracují dál. Ano, práce je tak důležitá, že její nedostatek obvykle vede k závažným sociálním problémům.

Někteří lidé naproti tomu sice práci mají, ale jsou na pracovišti vystaveni takovým tlakům, že jim práce nepřináší uspokojení. Uveďme si příklad: Na trhu dnes panuje obrovská konkurence a stále více firem se snaží omezit své náklady snížením stavu zaměstnanců. Zbývající zaměstnanci jsou pak vystaveni větší zátěži, protože jsou na ně kladeny další požadavky.

K tlakům, jež na nás působí na pracovišti, možná přispívá i moderní technika, která údajně má život usnadňovat a má napomáhat k lepším pracovním výsledkům. Například počítače, faxy a internet lidem umožňují brát si na konci dne práci domů. Tím se stírá hranice mezi domovem a pracovištěm. Jeden pracovník řekl, že jeho firemní pager a mobil na něho působí jako neviditelný řetěz, který třímá v ruce jeho šéf.

Mnozí starší lidé pociťují stále větší obavy z toho, že při dnešní rychle se měnící ekonomice a při rychlých změnách pracovního prostředí je budou druzí předčasně považovat za neproduktivní. Bývalý komisař pro lidská práva Chris Sidoti o tom řekl: „Existuje utkvělá představa, že pokud je vám přes čtyřicet, nemůžete se naučit pracovat s počítači a využívat novodobých technických vymožeností.“ Mnozí dobří pracovníci, o nichž by se dříve říkalo, že jsou v nejlepších letech, jsou nyní pokládáni za příliš staré, a tudíž nepotřebné. To je opravdu tragické.

Je pochopitelné, že v posledních letech velmi utrpěla pracovní morálka a pocit loajality vůči firmě. „Když firmy při sebemenším záchvěvu na burze házejí své zaměstnance přes palubu, stává se jakákoli loajalita vůči firmě přežitkem,“ uvádí francouzský časopis Libération. „Samozřejmě musíte pracovat, ale pro sebe, a ne pro firmu.“

Bez ohledu na tyto rostoucí problémy je práce i nadále základní potřebou člověka. Jak tedy při dnešních rychle postupujících změnách si můžeme vytvářet vyrovnaný názor na své zaměstnání a zároveň si zachovat pocit jistoty a uspokojení?