Náboženské pronásledování
Proč?

DOMNÍVÁTE se, že by lidé měli být kvůli svému náboženství pronásledováni? Pravděpodobně si myslíte, že k něčemu takovému by docházet nemělo — alespoň ne v případech, kdy jsou pronásledováni ti, kdo nijak nezasahují do práv druhých lidí. Náboženské pronásledování existovalo odedávna a dochází k němu až dodnes. Ve dvacátém století byli například mnozí svědkové Jehovovi v Evropě a na jiných místech na světě často zbavováni svých práv a zacházelo se s nimi krutě.

V té době byli vystaveni brutálnímu, systematickému a dlouhodobému pronásledování ze strany obou tehdejších hlavních totalitních režimů v Evropě. Můžeme z jejich zážitků načerpat nějaké konkrétní poučení, pokud jde o náboženské pronásledování? A čemu se můžeme naučit z toho, jak tito lidé reagovali na utrpení?

„Nejsou částí světa“

Svědkové Jehovovi se snaží respektovat zákony a žít mírumilovně a z morálního hlediska bezúhonně. Neodporují vládám ani nevyhledávají střety s nimi. Netouží být mučedníky, a nedávají tudíž podnět k žádnému pronásledování. Tito křesťané jsou politicky neutrální. To odpovídá Ježíšovým slovům: „[Moji následovníci] nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Většina vlád tento neutrální postoj svědků Jehovových uznává. Totalitní vládci však biblický požadavek, že křesťané nemají být částí světa, v podstatě nerespektují.

Důvod tohoto postoje byl objasněn na konferenci, která se konala v listopadu roku 2000 na univerzitě v Heidelbergu v Německu. Námět konference zněl „Represe a sebezáchova: Svědkové Jehovovi v národně socialistické a komunistické diktatuře“. Na této konferenci dr. Clemens Vollnhals z Hannah-Arendt-Institutu pro výzkum totalitních režimů prohlásil: „Totalitní režimy se ve svém působení neomezují pouze na politiku. Vyžadují celého člověka.“

Praví křesťané se nemohou v absolutní míře podřídit lidské vládě, protože slavnostně slíbili, že absolutně věrní budou jedině Jehovovi Bohu. Svědkové Jehovovi žijící pod totalitními diktátorskými vládami zjistili, že nároky státu a požadavky jejich víry si někdy odporují. Co dělali, když došlo k takovým konfliktům? V minulosti mnohokrát osobně uplatnili zásadu, kterou vyjádřili učedníci Ježíše Krista: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

Tisíce svědků Jehovových zůstaly věrnými svému náboženskému přesvědčení. Tito lidé zachovali v politických záležitostech neutralitu i navzdory tomu nejkrutějšímu pronásledování. Jak to mohli vydržet? Odkud k tomu čerpali sílu? Ať na tuto otázku odpovědí sami. A zamysleme se nad tím, čemu se z jejich zážitků může naučit každý, jak svědkové Jehovovi, tak i ti, kteří jimi nejsou.