Jak žít s cukrovkou

Náročná
léčba

„Neexistuje cukrovka, která by byla neškodná. Každá je závažná.“ Anne Dalyová, Americká diabetologická asociace

„VÝSLEDKY krevního vyšetření nejsou dobré. Musíte se okamžitě léčit.“ Tato lékařčina slova zasáhla Deborah jako blesk z čistého nebe. „Ten večer jsem stále myslela na to, že to musí být laboratorní chyba,“ vzpomíná Deborah. „Říkala jsem si, že já přece nemohu být nemocná.“

Podobně jako mnozí lidé, i Deborah se pokládala za poměrně zdravého člověka, a tudíž nepříjemné příznaky přehlížela. Trvalá žízeň byla podle ní způsobena antihistaminiky, která brala. Časté močení přičítala nadměrnému příjmu vody. A únava? Pracujícím matkám se přece stává, že jsou vyčerpané.

Vyšetření krve ale potvrdilo, že příčinou těchto potíží je cukrovka. Deborah se s touto diagnózou smiřovala velmi těžce. „Nikomu jsem o své nemoci neřekla. V noci, když rodina spala, zírala jsem do tmy a brečela,“ vypráví o tom. Někteří lidé reagovali na zprávu, že mají cukrovku, úplně stejně jako Deborah — záplavou emocí, včetně deprese a hněvu. Karen říká: „Prošla jsem obdobím popírání, kdy jsem často plakala.“

Je to přirozená reakce na to, co člověku připadá jako rána pod pás. Když však nemocní lidé dostanou pomoc, dokážou situaci zvládnout. „Zdravotní sestra, ke které jsem chodila, mi pomohla smířit se s tím,“ říká Karen. „Ujišťovala mě, že je v pořádku, když pláču. To, že jsem mohla dát průchod svým emocím, mi pomohlo, abych se s tím srovnala.“

Proč je cukrovka závažná

Cukrovka je oprávněně označována jako „porucha samotného motoru života“. Jestliže tělo nedokáže metabolizovat glukózu, je narušena řada životně důležitých mechanismů, což někdy vede i k ohrožení života. „Lidé neumírají přímo na cukrovku, ale na její komplikace,“ říká dr. Harvey Katzeff. „Komplikacím cukrovky umíme docela dobře předcházet, ale když vzniknou, nedokážeme je pořádně léčit.“*

Mají lidé trpící cukrovkou nějakou naději? Ano, pokud si připustí závažnost své poruchy a podřídí se léčebnému programu.^#

Strava a tělesný pohyb

Cukrovce I. typu nelze předejít. Vědci nyní studují genetické rizikové faktory a hledají způsob, jak potlačit imunitní útok na slinivku. (Viz rámeček „Úloha glukózy“.) „U cukrovky II. typu je výhled mnohem příznivější,“ říká kniha Diabetes—Caring for Your Emotions as Well as Your Health (Cukrovka — Pečujte nejen o své zdraví, ale také o své emoce). „Mnozí lidé s dědičnou dispozicí k cukrovce nemají žádné příznaky této poruchy díky tomu, že jedí vyváženou stravu a pravidelně cvičí, čímž si udržují dobrou kondici a přiměřenou tělesnou hmotnost.“^%

Ve zprávě o jedné rozsáhlé studii, která byla provedena na ženách, časopis Journal of the American Medical Association vyzdvihl důležitost tělesného pohybu. V této studii se zjistilo, že „krátkodobým cvičením je vychytávání glukózy [buňkami těla] zvýšeno po dobu delší než 24 hodin“. Výzkumníci tudíž dospěli k závěru, že „se u žen riziko vzniku cukrovky II. typu výrazně snižuje jak chůzí, tak intenzivním tělesným pohybem“. Vědci doporučují provádět umírněnou tělesnou aktivitu minimálně 30 minut každý den nebo alespoň většinu dnů v týdnu. Může to být pouhá procházka. Podle American Diabetes Association Complete Guide to Diabetes (Kompletní příručka k cukrovce od Americké diabetologické asociace) je totiž chůze „patrně nejlepší, nejbezpečnější a nejméně nákladnou formou cvičení“.

Lidé trpící cukrovkou by měli cvičit pod odborným dohledem. Jedním důvodem je to, že cukrovka může poškodit cévní systém a nervy, a tudíž nepříznivě ovlivnit jak krevní oběh, tak i hmat. Obyčejného škrábnutí na noze si pacient možná ani nevšimne. Když se však do něj dostane infekce a vznikne vřed, je to závažná komplikace, která pokud není léčena ihned, může mít za následek amputaci nohy.^{^}

Nicméně pravidelný tělesný pohyb může člověku pomoci, aby cukrovku měl pod kontrolou. „Čím déle výzkumníci studují vliv pravidelného cvičení, tím je jeho prospěšnost zřejmější,“ říká kniha American Diabetes Association Complete Guide.

Léčba inzulinem

Mnozí lidé trpící cukrovkou musí denně kromě diety, tělesné aktivity a sledování hladiny glukózy také dostávat několik injekcí inzulinu. V případě cukrovky II. typu se někdy dietou a pravidelným cvičením zdraví zlepší natolik, že pacient může alespoň na určitou dobu inzulin vysadit.^** Karen, která má cukrovku I. typu, zjistila, že účinnost inzulinových injekcí se cvičením zvyšuje. Denní dávku inzulinu se jí podařilo snížit o 20 procent.

Pokud však pacient musí dostávat inzulin, není to důvod ke sklíčenosti. „Fakt, že jste přešli na inzulin, neznamená prohru,“ říká zdravotní sestra Mary Ann, která se stará o řadu diabetiků. „Ať máte kteroukoli formu cukrovky, důsledným udržováním správné hladiny krevního cukru snížíte pozdější zdravotní problémy na minimum.“ Z jedné nedávné studie totiž vyplynulo, že když si lidé s cukrovkou I. typu udržovali správnou hladinu krevního cukru, „měli výrazně méně očních, ledvinových a nervových komplikací“. Například počet případů poškození oční sítnice (retinopatie) se snížil o 76 procent. Podobné to bylo u lidí, kteří trpěli cukrovkou II. typu a důsledně si hlídali hladinu krevního cukru.

K tomu, aby podávání inzulinu bylo snazší a méně traumatizující, bývají běžně používané prostředky, jako jsou stříkačky a inzulinová pera, vybaveny ultrajemnými jehlami, které jsou velmi šetrné. „Nejhorší je obvykle první injekce,“ tvrdí Mary Ann. „Většina pacientů říká, že další vpichy již skoro necítí.“ Jinou metodou podávání inzulinu je autoinjektor, kdy inzulin je ostrým proudem bezbolestně vstříknut do kůže. Kromě toho lze použít i formu infuze, kdy se k aplikaci inzulinu používá kanyla, která se zavádí na dva nebo tři dny. V posledních letech získala oblibu přenosná inzulinová pumpa, velká asi jako kapesní pager. Pomocí tohoto programovatelného zařízení se podle denní potřeby inzulin průběžně uvolňuje kanylou do těla, to znamená, že dávka je přesnější a podání šetrnější.

Stále se učte

Na cukrovku neexistuje žádná univerzální léčba. Při volbě léčby musí každý jednotlivec vzít v úvahu řadu faktorů a podle toho se rozhodnout. „I když jste v péči odborníků, hlavní odpovědnost nesete vy,“ říká Mary Ann. A časopis Diabetes Care uvádí: „Léčbu cukrovky bez systematického vzdělávání pacienta lze pokládat za podřadnou a neetickou.“

Čím lépe jsou lidé s cukrovkou informováni, tím lépe dokážou pečovat o své zdraví, takže pravděpodobně budou mít delší a zdravější život. Účinné vzdělávání však vyžaduje trpělivost. Kniha Diabetes—Caring for Your Emotions as Well as Your Health vysvětluje: „Pokud se snažíte zjistit všechno najednou, budete asi zmateni a získané poznatky nevyužijete dobře. Navíc mnohé z velmi užitečných informací, které budete potřebovat, nenajdete v knihách ani v letácích. Záleží na tom, ... jak vám v závislosti na denní činnosti kolísá krevní cukr. Ale to se dá zjistit až časem, a to metodou pokusu a omylu.“

Pečlivým sledováním například zjistíte, jak vaše tělo reaguje na stres, který může hladinu krevního cukru prudce zvýšit. „Mám cukrovku už 50 let a rozumím signálům, které mé tělo vysílá,“ říká Ken. ‚Naslouchat signálům‘ těla se Kenovi vyplatilo. Ačkoli je mu přes 70 let, stále pracuje na plný úvazek.

Důležitost podpory v rodině

Při léčbě cukrovky nelze přehlížet význam, který má podpora ze strany rodiny. Jedna publikovaná práce dokonce uvádí, že v případě dětí a mladých dospělých je při zvládání cukrovky „kvalita rodinného života zřejmě tím nejvýznamnějším samostatným faktorem“.

Je prospěšné, když členové rodiny získají informace o cukrovce a když se v doprovázení pacienta k lékaři střídají. Díky těmto znalostem mohou pacientovi lépe pomoci, poznají důležité příznaky a budou vědět, jak na ně reagovat. Ted, jehož manželka má od čtyř let cukrovku I. typu, říká: „Přesně vím, kdy má Barbara velmi nízkou hladinu krevního cukru. Uprostřed rozhovoru zmlkne. Silně se potí a je popudlivá. I její reakce jsou pomalejší.“

Podobně si i Kenova manželka Catherine všimne, když je Ken bledý, zpocený a ztratí náladu. Dá mu jednoduchý početní příklad a odpoví-li Ken zmateně, Catherine ví, že nyní musí vzít situaci do svých rukou a rychle ji řešit. Ken i Barbara si velmi váží toho, že mají dobře informovaného partnera, kterého milují a mohou mu plně důvěřovat.^##

Milující členové rodiny by se měli snažit, aby byli chápaví, laskaví a trpěliví. To může nemocnému pomoci vyrovnat se s náročnými životními situacemi, a dokonce to může příznivě ovlivnit i průběh nemoci. Pro Karen je velmi důležité, že ji manžel ujišťuje o své lásce. Vypráví: „Nigel mi řekl: ‚K tomu, aby lidé žili, musí mít jídlo a pití. Totéž platí i o tobě — musíš mít jídlo, pití a trochu inzulinu.‘ Tato vřelá, a přitom praktická slova byla přesně to, co jsem potřebovala slyšet.“

Členové rodiny a přátelé musí také chápat, že kolísání krevního cukru může ovlivňovat náladu člověka. „Když mám nízký krevní cukr, jsem zamlklá, náladová, podrážděná a sklíčená,“ říká jedna žena. „Pak se cítím hrozně kvůli tomu, že jsem tak nevyrovnaná. Pomáhá mi ale vědomí, že druzí chápou, proč jsem taková. Svoje pocity se však snažím mít pod kontrolou.“

Cukrovku lze úspěšně zvládat, obzvláště když s nemocným spolupracují přátelé a členové rodiny. Mohou k tomu přispět i biblické zásady. Jak?

* Ke komplikacím cukrovky patří srdeční choroby, mrtvice, špatná funkce ledvin, onemocnění periferních cév a poškození nervů. Špatné prokrvení dolních končetin může vést ke vzniku vředů, a v těžkých případech se pak musí provést amputace postižené končetiny. Cukrovka je také nejčastější příčinou slepoty u dospělých.

^# Probuďte se! nedoporučuje žádnou konkrétní léčbu. Pokud se někdo domnívá, že má cukrovku, měl by se poradit s lékařem, který má zkušenosti s prevencí a zvládáním této nemoci.

^% Zdá se, že lidem, kterým se ukládá nadměrné množství tuku v oblasti pasu (tělo ve tvaru jablka), hrozí větší nebezpečí vzniku cukrovky, než těm, kterým se tuk ukládá v oblasti hýždí (tělo ve tvaru hrušky).

^{^} Ještě větší nebezpečí hrozí kuřákům, protože jejich návyk vede k poškození srdce a oběhového systému a k zúžení cév. Jedna publikace uvádí, že 95 procent amputací provedených kvůli cukrovce se týká kuřáků.

^** Některým lidem pomohla perorální léčba. Jedná se například o léky, které stimulují slinivku břišní, aby vylučovala více inzulinu. Dále některé léky zpomalují vzestup krevního cukru a jiné zase snižují rezistenci na inzulin. (Perorální léčba obvykle není doporučována při I. typu cukrovky.) V současné době nelze užívat inzulin perorálně, protože trávicí procesy tuto bílkovinu rozloží dříve, než se dostane do krevního oběhu. Nicméně jak při léčbě inzulinem, tak i při perorálním podávání jiných léků je třeba mít tělesný pohyb a jíst zdravou stravu.

^## Odborníci doporučují, aby lidé trpící cukrovkou měli vždy u sebe průkaz totožnosti a nějaký doklad o tom, že jsou diabetici. V krizové situaci jim to může zachránit život. Hypoglykemická reakce by totiž mohla být zaměněna za nějaké jiné onemocnění, nebo by dokonce mohla být pokládána za opilost.