Jak žít s cukrovkou

Úloha glukózy,
slinivky břišní a cukru

Úloha glukózy

Pro biliony buněk v lidském těle je glukóza pohonnou látkou. Avšak k tomu, aby se dostala do buňky, potřebuje jistý „klíč“. Je jím hormon inzulin, který vzniká ve slinivce břišní. V případě cukrovky I. typu jej tělo nevytváří prakticky vůbec a u II. typu cukrovky jej není dostatečné množství.* Buňky těla na něj navíc nereagují, což je označováno jako rezistence na inzulin. Obě formy cukrovky vedou ke stejnému výsledku — buňky nedostávají výživu a v krvi je nebezpečně vysoká hladina cukru.

V případě I. typu cukrovky se imunitní systém obrátí proti buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, v nichž se inzulin tvoří, a zničí je. Cukrovka I. typu je tedy autoimunitní onemocnění. K faktorům, které takovou reakci mohou spustit, patří viry, toxické chemické látky a některé léky. Svou roli hraje také genetická výbava člověka, protože cukrovka I. typu postihuje určité rodiny a převážně příslušníky bílé rasy.

Genetický faktor je ještě výraznější u cukrovky II. typu, která se vyskytuje častěji u příslušníků jiných ras. Touto poruchou jsou nejvíce postiženi Indiáni a hned potom Austrálci. Vědci studují vztah mezi genetikou a obezitou a také to, jak nadměrné množství tuku v těle vyvolává u geneticky náchylných lidí rezistenci na inzulin.# Na rozdíl od I. typu cukrovky se II. typ objevuje převážně u lidí, kterým je více než 40 let.

Úloha slinivky břišní

Slinivka břišní je velká přibližně jako banán a leží těsně za žaludkem. Podle knihy The Unofficial Guide to Living With Diabetes (Neoficiální příručka pro cukrovkáře) „zdravá slinivka břišní nepřetržitě a účinně zajišťuje stabilní hladinu krevního cukru tím, že uvolňuje množství inzulinu úměrně tomu, jak hladina glukózy během dne stoupá a klesá“. Hormon inzulin vzniká v beta buňkách Langerhansových ostrůvků.

Jestliže beta buňky slinivky nejsou schopny vytvářet dostatečné množství inzulinu, glukóza v krvi stoupá a dochází k hyperglykémii. Opačný stav — nízká hladina krevního cukru — se nazývá hypoglykémie. Kromě slinivky pomáhají udržovat hladinu krevního cukru také játra, která přebytek glukózy skladují ve formě glykogenu. Když játra dostanou signál od slinivky břišní, přemění glykogen opět na glukózu.

Úloha cukru

Běžným mylným názorem je to, že cukrovka vzniká velkou konzumací cukru. Z lékařských zjištění vyplývá, že u geneticky disponovaných jedinců riziko stoupá, když přiberou na váze — bez ohledu na to, kolik cukru jedí. Konzumace nadměrného množství cukru je pochopitelně nezdravá proto, že cukr obsahuje jen málo výživných látek a přispívá k obezitě.

Další mylnou představou je to, že lidé s cukrovkou mají mimořádně silnou chuť na sladké. Ve skutečnosti však mají stejnou chuť na sladkosti jako většina ostatních. Neléčená cukrovka může vést k pocitu hladu — ale ne nutně k touze po cukru. Lidé s cukrovkou mohou jíst sladkosti, ale tento cukr musí započítat do denního příjmu potravy.

Nedávné studie na zvířatech ukázaly, že strava s vysokým obsahem fruktózy — cukru obsaženého v ovoci a zelenině — může nejen podporovat rezistenci na inzulin, ale dokonce přispět ke vzniku cukrovky, a to bez ohledu na tělesnou hmotnost.

* Přibližně 90 procent všech diabetiků má cukrovku II. typu. Dříve se tato nemoc označovala jako „non-inzulin dependentní diabetes“ nebo „diabetes dospělých“. Tato označení však nejsou zcela přesná. Až 40 procent lidí trpících tímto typem cukrovky totiž musí dostávat inzulin a navíc se porucha objevuje u zneklidňujícího množství mladých lidí, z nichž někteří jsou ještě v předpubertálním věku.

^# Za obézního je obecně pokládán člověk, jehož tělesná hmotnost je o 20 procent vyšší než ideální tělesná hmotnost.