CHOROBY
přenášené hmyzem

ZLEPŠÍ SE TO NĚKDY?

SVĚTOVÁ zdravotnická organizace a další sdružení, která se touto problematikou zabývají, provádějí v dnešní době programy průběžného sledování a boje s nemocemi. Různé agentury se zabývají osvětou a podporují výzkum nových léků a způsobů kontroly — to vše s cílem zvládnout rostoucí problém nemocí přenášených hmyzem. Také jednotlivci i celé obce mohou udělat hodně pro to, aby byli informováni a chránili se. Avšak chránit jednotlivce je něco jiného než mít nemoc pod kontrolou v celosvětovém měřítku.

Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že k tomu, aby se nám podařilo dostat nemoci pod kontrolu, je nezbytná globální spolupráce a důvěra. „Kvůli rychle postupující globalizaci kontaktů mezi lidmi a zeměmi je nutné, aby lidské bytosti na celé naší planetě již nepokládaly své okolí, kraj, stát a polokouli, kde žijí, výlučně za svou osobní ekosféru,“ píše nositelka Pulitzerovy ceny Laurie Garrettová ve své knize The Coming Plague—Newly Emerging Diseases in a World out of Balance (Nastávající epidemie — Nové nemoci ve vykolejeném světě). A dodává: „Mikroby a jejich přenašeči nerespektují hranice, které uměle vytvořil člověk.“ Vypuknutí epidemie v jedné zemi okamžitě vyvolá zneklidnění nejen v zemích sousedních, ale po celém světě.

Některé vlády i národy jsou nedůvěřivé k jakékoli formě zásahu ze zahraničí — dokonce i k programům týkajícím se kontroly nemocí. Sjednocenému mezinárodnímu úsilí navíc často brání politická krátkozrakost a obchodní chamtivost. Znamená to, že v boji člověka s nemocemi budou mít mikroby navrch? Eugene Linden se domnívá, že ano, a prohlašuje: „Výsledek se dá zvrátit už jen těžko.“

Existuje důvod pro naději

Vědecký i technický pokrok v závodě s nemocemi silně pokulhává. A problém nemocí přenášených hmyzem samozřejmě není jedinou hrozbou pro lidské zdraví. Existuje však důvod pro naději. I když vědci teprve začínají chápat komplexní vztahy v živé přírodě, uvědomují si, že země má potenciál sama se uzdravit. Nedílnou součástí naší planety jsou totiž mechanismy, které mohou rovnováhu v přírodních systémech obnovit. Například na vymýcených plochách znovu vyrostou lesy, a vztahy mezi mikroby, hmyzem a zvířaty se časem stabilizují.

Důležitější však je, že důmyslné uspořádání přírody poukazuje na existenci Stvořitele, který všechny tyto mechanismy na zemi uvedl do chodu. I mnozí vědci připouštějí, že musí existovat nějaká vyšší inteligence, která stojí za veškerým stvořením na zemi. Ano, hloubaví lidé nemohou existenci Boha popřít. O našem Stvořiteli, Jehovovi Bohu, Bible říká, že je všemohoucí a láskyplný. A má hluboký zájem o naše štěstí.

Bible také vysvětluje, že v důsledku úmyslného hříchu prvního člověka zdědili lidé nedokonalost, nemoci a smrt. Znamená to, že jsme odsouzeni k trvalému utrpení? Ne. Božím záměrem je udělat ze země ráj, kde soužití lidí s jinými tvory, velkými i malými, bude příjemné. Bible předpovídá, že přijde doba, kdy ani velká zvířata, ani nepatrný hmyz nebudou člověka nijak ohrožovat. (Izajáš 11:6–9)

Na udržování takových podmínek — jak v rámci lidské společnosti, tak v rámci přírody — se bude pochopitelně podílet i člověk. Bůh jej pověřil, aby o zemi „pečoval“. (1. Mojžíšova 2:15) V budoucím ráji člověk zvládne tento úkol dokonale, protože bude poslušně jednat podle pokynů od Stvořitele. Můžeme se tedy těšit na dobu, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24)