JAK
posílit své
manželství

PŘEDSTAVTE si dům, který v průběhu let zchátral. Nátěry se olupují, omítka opadává a střecha je poničená. Je vidět, že tento dům byl poškozen několika prudkými bouřemi a že se o něj nikdo nestaral. Měl by se zbourat? Třeba to nebude nutné. Jestliže má dobrý základ a jeho konstrukce je pevná, pravděpodobně může být opraven.

Zdá se ti, že vaše manželství je na tom podobně jako tento dům? Během let snad prodělalo tak říkajíc prudké bouře, a váš manželský vztah tím utrpěl. Do určité míry jste své manželství možná zanedbávali — ať už jeden z vás, nebo oba. Je možné, že pociťuješ něco podobného jako Sandy. Ta po patnácti letech manželství prohlásila: „Neměli jsme nic společného, jen to, že jsme byli manželi. A to bylo málo.“

I kdyby se vaše manželství dostalo do takového stavu, nemysli si hned, že s ním máte skoncovat. Pravděpodobně se dá zachránit. Velmi záleží na tom, jak dalece jeden k druhému pociťujete morální závazek. Ten může pomoci, aby v obtížných dobách zůstalo manželství pevné. Ale co je to závazek? A jak vám Bible pomůže jej posílit?

Závazek je spojen s pocitem povinnosti

Jeden slovník vysvětluje, že závazek znamená ‚povinnost či nutnost něco vykonat nebo nějak jednat, a to na základě daného slibu‘. Toto slovo se někdy používá i v neosobním významu, třeba v souvislosti s obchodní smlouvou. Například stavitel, který podepsal smlouvu na stavbu domu, cítí povinnost splnit požadavky, jež ze smlouvy vyplývají. Toho, kdo zakázku zadal, nemusí osobně vůbec znát. A přece pociťuje morální povinnost dostát svému slovu.

Manželství sice není žádná chladná obchodní záležitost, ale přesto v něm jde o závazek, který je spojen s povinností. Pravděpodobně jste oba dva složili před Bohem a před lidmi slavnostní slib, že spolu zůstanete, ať se stane cokoli. Ježíš prohlásil: „Ten, kdo . . . stvořil [muže a ženu], učinil je od počátku jako muže a ženu a řekl: ‚Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.‘“ Ježíš dodal: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:4–6) Když tedy vzniknou problémy, oba byste měli být pevně rozhodnuti svůj závazek ctít.* Jedna manželka říká: „Teprve od chvíle, kdy jsme přestali uvažovat o rozvodu jako o možném řešení, se situace u nás začala zlepšovat.“

Manželský závazek je však víc než jen povinnost. Co ještě k němu patří?

Manželský závazek se posiluje spoluprací

Manželský závazek neznamená, že spolu manželé budou vždy souhlasit. Když dojde k nějakému rozporu, měli by se oba partneři upřímně snažit věc vyřešit, a to nejen kvůli závaznému slibu, ale také kvůli svému citovému poutu. O manželovi a manželce Ježíš řekl: „Již nejsou dva, ale jedno tělo.“

Co to znamená, že manžel a manželka jsou ‚jedním tělem‘? Apoštol Pavel napsal, že „manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla“. (Efezanům 5:28, 29) Být ‚jedním tělem‘ tedy mimo jiné znamená, že ti na blahu tvého manželského partnera záleží stejně jako na tvém vlastním blahu. Je třeba, aby ti, kdo jsou v manželství, přestali uvažovat v úrovni „moje“ a „já“ a začali myslet v úrovni „naše“ a „my“. Jedna poradkyně doporučuje: „Oba partneři se musí přestat v srdci cítit jako za svobodna, a musí se v srdci stát manželi.“

Jsi ty a tvůj manželský partner ‚manželi v srdci‘? Manželé spolu mohou žít mnoho let, a přece v tomto smyslu nejsou ‚jedním tělem‘. Ano, může se to stát. Ale kniha Giving Time a Chance (Ať pracuje čas) říká: „Manželství znamená sdílet spolu život, a čím více toho dva lidé spolu sdílejí, tím lepší bude jejich manželský život.“

Některé dvojice jsou sice nešťastné, ale zůstávají spolu kvůli dětem nebo z finančních důvodů. Pro někoho může rozvod být z morálního hlediska nepřijatelný a jiní zůstávají v manželství proto, že se bojí, co by si o nich lidé řekli, kdyby se rozešli. Je sice chvályhodné, že tato manželství trvají dál, ale pamatujme na to, že naším cílem by neměl být jen vztah, který je trvalý, ale vztah, který je naplněn láskou.

Manželský závazek je podporován nesobeckým jednáním

Bible předpověděla, že v „posledních dnech“ lidé „budou milovat sami sebe“. (2. Timoteovi 3:1, 2) Toto proroctví se opravdu splňuje. Zdá se totiž, že dnes se zdůrazňuje zbožňování vlastní osoby. Ve velmi mnoha manželstvích se považuje za známku slabosti, jestliže se člověk vydává pro druhého, aniž má záruku, že se mu to vrátí. Ale v úspěšném manželství projevují oba partneři obětavost. Jak toho dosáhnout?

Neptejte se: ‚Co z toho vztahu mám?‘, ale položte si otázku: ‚Co já dělám pro to, aby se naše manželství posílilo?‘ Bible říká, že křesťané by neměli „s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních“. (Filipanům 2:4) Uvažujte o této biblické zásadě a zamyslete se nad tím, co jste dělali minulý týden. Kolikrát jste projevili nějakou laskavost jen pro blaho svého manželského druha? Když si chtěl povídat, naslouchali jste — i když jste k tomu zrovna neměli velkou chuť? Na kolika činnostech, které zajímaly vašeho partnera víc než vás, jste se podíleli?

Když zvažujete tyto otázky, nedělejte si starost, že by vaše dobré činy zůstaly bez povšimnutí nebo bez odezvy. Jedna příručka říká: „Ve většině vztahů je kladné jednání opětováno. Ze všech sil se tedy snažte podnítit svého partnera ke kladnému jednání tím, že se více zaměříte na to, abyste kladně jednali vy sami.“ Obětavé skutky posílí vaše manželství, protože budou důkazem toho, že si svého manželství vážíte a chcete je zachovat.

Manželství je třeba považovat za trvalé

Jehova Bůh si váží věrné oddanosti. Vždyť Bible říká: „S někým věrně oddaným budeš [Jehovo] jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Samuelova 22:26) K tomu, abychom zůstali věrně oddáni Bohu, patří i to, že zůstaneme věrně oddáni manželskému uspořádání, které Bůh zavedl. (1. Mojžíšova 2:24)

Jestliže jste si jako manželé navzájem věrně oddáni, pociťujete, že váš svazek je trvalý. Když přemýšlíte o těch měsících, letech a desetiletích, které jsou před vámi, vidíte se tam po boku svého partnera. Tato vyhlídka vám dává pocit jistoty ohledně vašeho vztahu — je pro vás totiž nemyslitelné, že byste nebyli manželskými partnery. Jedna manželka říká: „I tehdy, když se na [manžela] hrozně zlobím a jsem naštvaná z toho, co se s námi děje, nebojím se, že by naše manželství mohlo skončit. Lámu si hlavu, jak to uděláme, aby to bylo zase dobré. Nepochybuji ani za mák o tom, že to zase dobré bude, jenom v tu chvíli nevím, jak na to.“

Považovat manželství za trvalé je nezbytně nutnou součástí manželského závazku. Žel, v mnoha manželstvích tento prvek chybí. Při hádce jeden z manželů možná vybuchne: „Jdu od tebe!“ nebo „Najdu si někoho, kdo si mě opravdu bude vážit!“ Je pravda, že ve většině případů nejsou taková slova míněna vážně. Bible však poukazuje na to, že jazyk může být ‚plný smrtonosného jedu‘. (Jakub 3:8) Hrozby a ultimativní požadavky vlastně znamenají: ‚Naše manželství nepovažuji za trvalé. Mohu kdykoli odejít.‘ Takové náznaky mohou manželství ničit.

Považuješ-li své manželství za trvalé, očekáváš, že se svým partnerem zůstaneš, ať přijdou jakékoli těžkosti a problémy. Z toho plyne ještě další prospěch. Ty i tvůj manželský partner potom daleko snadněji přijmete slabosti a chyby jeden druhého a budete se dále navzájem snášet a velkoryse si odpouštět. (Kolosanům 3:13) Jedna příručka říká: „Dobré manželství se nerozpadne, i když oba budete dělat chyby.“

V den své svatby jsi na sebe vzal závazek — ne vůči manželství, ale vůči živé osobě, svému manželskému druhovi. Tato skutečnost by měla hluboce ovlivnit to, jak dnes smýšlíš a jednáš jakožto člověk, který je v manželství. Souhlasíš tedy s tím, že v manželství bys měl zůstat nejen proto, že jsi pevně přesvědčen o jeho posvátnosti, ale také proto, že miluješ svého manželského druha?

* V krajních případech může být oprávněný důvod k rozluce. (1. Korinťanům 7:10, 11; viz Tajemství rodinného štěstí, strany 160 a 161, vydali svědkové Jehovovi.) Bible kromě toho dovoluje rozvod z důvodu smilstva (sexuální nemravnosti). (Matouš 19:9)