Velbloudi v Andách?

VELBLOUDI v Jižní Americe? To je zvláštní představa. Vždyť tato pouštní zvířata přece žijí v Africe a v Asii. To je sice pravda, nicméně blízkými příbuznými afrických a asijských velbloudů jsou právě jihoamerické lamy.* Na rozdíl od pravých velbloudů však nemají hrby. Navíc dorůstají pouze do výšky průměrného člověka, takže velbloudům nesahají ani po lopatky.

Nejlepší místo, kde můžete lamy spatřit, je pohoří And, a to především v Bolívii a Peru. Žijí však i v jiných oblastech Jižní Ameriky, včetně Patagonie a Ohňové země v Argentině a Chile.

Na těchto zvířatech je zvláště zajímavá jejich elegantní chůze a také rychlost. Stejně pozoruhodné je i to, s jakou lehkostí se dokážou pohybovat po skalnatých svazích. Lamy došlapují na mozolovité chodidlové polštáře, díky nimž se jim jde mnohem lépe než výletníkům, kteří mají tu nejlepší turistickou obuv.

V Andách neroste mnoho trávy a vrstva půdy je tenká. Lamy však svými kopyty napáchají méně škody než koně nebo muly. Kromě toho mají zuby a patro stavěné tak, že mohou spásat trávu, aniž by poškodily její kořeny.

Nedávno ostříhaná alpaka

Většině zvířat se ve velké nadmořské výšce nedaří dobře. Lamy však dokážou spokojeně žít i vysoko v Andách, protože jejich krev obsahuje velké množství červených krvinek.

Tam, kde je nedostatek dřeva na oheň, slouží jako náhražka sušený lamí trus. Divoké lamy navíc odkládají trus jen na určitá místa na hranici svého teritoria, takže je velmi snadné tento „otop“ nasbírat a není potřeba kácet stromy. Kromě toho, v suchém andském vzduchu lamí trus schne velmi rychle.

Mladá lama s ozdobným střapcem na uchu

Kdysi lamy hrály důležitou roli při náboženských rituálech. Například Chiribayové na jihu Peru pohřbívali obětované lamy krotké a alpaky pod podlahu svých domů. Historikové tvrdí, že v každém lunárním měsíci bylo sto vyšlechtěných bílých lam obětováno na Huayaca Pata, hlavním náměstí města Cuzco, a že menší počet jich byl obětován při Inti Raymi, oslavách na počest slunečního boha. Dnes jsou lamy používány k rituálům jen zřídka. Velmi je však ceněné jejich maso, které chutná jako jehněčí.

Dlouho před tím, než lidé začali uchovávat potraviny v ledničkách, Inkové v Andách využívali nízký tlak vzduchu a chlad a prodlužovali trvanlivost lamího masa tím, že je sušili v mrazu. Sušenému masu říkali ch'arki. V podobě „jerky“ se toto slovo dostalo do angličtiny a je možné se s ním setkat i u nás.

Krásných lam bychom si ale měli vážit nejen kvůli tomu, že slouží lidem k užitku, ale i proto, že patří k nádherným výtvorům, které přinášejí chválu Bohu. (Žalm 148:10, 13)

*  V Jižní Americe žijí čtyři druhy lam — alpaka, guanako, lama krotká a vikuňa —, které se mezi sebou mohou křížit.