Velbloudi v Andách?

Guanako
Odolná a houževnatá krása

Mohlo by se zdát, že takové krásné stvoření s jemnými rysy vyžaduje něžné zacházení. Lamy guanako však obvykle žijí v těch nejdrsnějších končinách od vysokých And po Patagonii a Ohňovou zemi v jižní Argentině a Chile. V takovém nehostinném prostředí se guanako živí lodyhami a kořínky a k pití jí stačí i velmi znečištěná voda. Guanako umí dobře plavat a při běhu dokáže vyvinout rychlost až 65 kilometrů v hodině. Husté řasy jí chrání zrak před větrem, sluncem a prachem. Je smutné, že pytláci tuto lamu intenzivně lovili kvůli masu, kůži a vlně, která je jemnější než vlna alpaky.

Alpaka
Zachumlaná do teplého oblečení

Pro život v prostředí, kde jsou obvykle nízké teploty, které však mohou během dne kolísat v rozmezí 50 stupňů Celsia, je alpaka vybavena dlouhým a tlustým vlněným svetrem. Jemná vlna alpaky vydrží víc než ovčí vlna. Díky úzké tlamě tato chundelatá zvířata sice dokážou okusovat trávu rostoucí ve štěrbinách mezi skalami, ale dávají přednost životu v bažinatých oblastech, kde si mohou pochutnávat na jemných výhoncích. Podobně jako ostatní lamy, i alpaky však vydrží mnoho dní bez vody.

Vikuňa
V luxusním oděvu

I když vikuňa žije vysoko v Andách, kde převažují teploty blízko bodu mrazu, je oblečená jen do lehkého kabátu z krátké srsti. Ta je však považována za nejjemnější zvířecí srst na světě. Na hrudi má vikuňa delší srst, která jí slouží jako jakýsi šál. Dospělá vikuňa poskytuje necelý jeden kilogram vlny každé dva roky, takže se jedná o vzácný a drahý produkt. Jeden metr látky vyrobené z vikuní srsti může stát i více než 2 500 eur.

V době incké říše platily zákony, které vikuňu chránily. V té době se také slavil svátek střiže nazývaný chaccu. Oděv z vikuní srsti mohli nosit pouze příslušníci královského rodu. Zvyk slavit chaccu byl v nedávných letech obnoven a byly také znovu zavedeny zákony na ochranu vikuní před pytláky.

Důležitou součástí slavnosti je odchyt volně žijících vikuní. Lovci je naženou do trychtýřovité pasti, která je v ústí široká asi 300 metrů. Potom vikuním rychle ostříhají vlnu a ihned je vypustí na svobodu.

Lama krotká
Andské tažné zvíře

Není ani tak silná jako osel, ani tak rychlá jako kůň. Jako nosič nákladu je však oba předčí. Dokáže na hřbetě unést až 60 kilogramů. Pokud se jí zdá, že je náklad příliš těžký, sedne si zkrátka na zem a nehne se, dokud se váha nákladu nesníží natolik, aby jí to vyhovovalo. Kdybyste si ale chtěli její poslušnost vynutit, lama dokáže vyvrhnout část natrávené potravy z prvního ze svých tří žaludků a s pozoruhodnou přesností a silou ji po vás plivnout.

Obecně jsou však lamy poslušná zvířata. Když se s nimi jedná laskavým způsobem, pak jeden člověk dokáže vést celou karavanu lam nehostinnými náhorními plošinami, kde by jiná zvířata nemohla vydržet kvůli nedostatku kyslíku. Díky své schopnosti pohybovat se v horském terénu jsou lamy používány jako soumaři nejen v Andách, ale i v italských Alpách. Provaz, na němž je lama vedena, a také postroj a pokrývka, kterou má na hřbetě, bývají udělány z lamí srsti.