Násilí na ženách
Co k tomu říká Bible?

Jak se na ženy dívá Bůh a Kristus?

CO NÁM pomůže získat jasnou představu o tom, jak se na ženy dívá Jehova Bůh? Jeden způsob je prozkoumat postoje a jednání Ježíše Krista, který je „obrazem neviditelného Boha“ a který dokonale zrcadlí Boží způsob myšlení. (Kolosanům 1:15) Z Ježíšova jednání se ženami je vidět, že on i Jehova Bůh k nim mají úctu a že násilí na ženách, které je v mnoha zemích běžné, určitě neschvalují.

Vezměme si jako příklad situaci, kdy Ježíš mluvil s jednou ženou u studny. V Janově evangeliu se o tom píše: „Žena ze Samaří přišla načerpat vodu [a] Ježíš jí řekl: ‚Dej mi napít.‘“ Ježíš s ní mluvil na veřejnosti, přestože se většina Židů se Samaritány nestýkala. V díle The International Standard Bible Encyclopedia se píše, že „obzvlášť skandální bylo, když muž mluvil se ženou na veřejnosti“. Ježíš však se ženami jednal uctivě a ohleduplně a neměl předsudky ani vůči nim, ani vůči lidem jiné národnosti. Naopak, právě tato Samaritánka byla první, komu Ježíš o sobě řekl, že je Mesiáš. (Jan 4:7–9, 25, 26)

Jindy přišla za Ježíšem žena, která dvanáct let trpěla krvotokem. Tato nemoc ji vysilovala a často se kvůli ní cítila trapně. Jakmile se Ježíše dotkla, byla uzdravena. „Ježíš se obrátil, a když si jí povšiml, řekl: ‚Seber odvahu, dcero; tvá víra tě uzdravila.‘“ (Matouš 9:22) Podle mojžíšského Zákona neměla žena trpící takovou nemocí vůbec chodit mezi lidi, a už vůbec se jich neměla dotýkat. Ježíš ji však za to nepokáral. Naopak ji soucitně utěšil a oslovil ji „dcero“. Jakou úlevu musela v té chvíli pocítit! A Ježíš měl určitě velkou radost z toho, že ji mohl uzdravit.

Poté, co byl Ježíš vzkříšen, se objevil nejprve Marii Magdaléně a jiné ženě, o které se v Bibli mluví jako o ‚druhé Marii‘. Mohl se objevit nejprve Petrovi, Janovi nebo jinému ze svých učedníků, ale výsadu být prvními svědky toho, že byl vzkříšen, dostaly ženy. Anděl je poslal, aby o této úžasné události informovaly učedníky. Ježíš pak ženám řekl: „Jděte a podejte zprávu mým bratrům.“ (Matouš 28:1, 5–10) Je tedy vidět, že nebyl ovlivněn předsudky, které v té době Židé měli a podle kterých svědectví žen nebylo z právního hlediska věrohodné.

Ježíš nebyl proti ženám zaujatý ani nadřazené postoje mužů vůči nim neschvaloval, a tak dával najevo, že má k ženám úctu a že si jich váží. Násilí na ženách bylo zcela v rozporu s tím, co učil. Můžeme si být jisti, že to, jak se na ženy díval, dokonale zrcadlilo pohled jeho Otce, Jehovy.

Jehova o ženy pečuje

„Nikde ve starověkém Středomoří, ani na Blízkém východě, neměly ženy takovou svobodu, jakou mají ty, které žijí v novodobé západní společnosti. Všeobecně tenkrát platilo, že žena je podřízena muži, podobně jako je otrok podřízen svobodnému člověku nebo jako je mladík podřízen starci. . . . Chlapců si vážili více než dívek a také se stávalo, že novorozené holčičky byly odloženy, a zemřely.“ Takto je v jednom biblickém slovníku popsán postoj k ženám, který převládal ve starověku. Jejich postavení se často příliš nelišilo od postavení otroků.

V době, kdy byl takový přístup k ženám běžný, byla psána Bible. Z Božího zákona, který je v ní obsažen, je však patrná velká úcta k ženám, což bylo v příkrém protikladu k postojům v mnoha starověkých kulturách.

Jehova o ženy pečuje, což je zřejmé z různých situací, kdy ve prospěch těch, které ho uctívaly, zasáhl konkrétním způsobem. Abrahamovu krásnou manželku Sáru dvakrát ochránil před znásilněním. (1. Mojžíšova 12:14–20; 20:1–7) Jákobově méně milované manželce Lee projevil přízeň tak, že ‚otevřel její lůno‘ a ona porodila syna. (1. Mojžíšova 29:31, 32) Když dvě bohabojné izraelské porodní báby riskovaly život, aby novorozené židovské chlapce zachovaly naživu, Jehova je za to „obdařil rodinami“. (2. Mojžíšova 1:17, 20, 21) Vyslyšel také vroucí modlitbu Hany. (1. Samuelova 1:10, 20) A když za jednou vdovou po prorokovi přišel věřitel, aby vzal její děti do otroctví, protože nemohla splatit dluhy, Jehova ji v této těžké situaci neopustil. Poslal proroka Elišu, aby jí zázrakem opatřil velké množství oleje, takže splatila dluhy a ještě měla dostatek pro potřeby své rodiny. Díky tomu nepřišla o rodinu ani o svou důstojnost. (2. Mojžíšova 22:22, 23; 2. Královská 4:1–7)

Násilné jednání se ženami a jejich vykořisťování opakovaně odsuzovali také proroci. Micheáš odsoudil bohaté a mocné Izraelity za to, že své ženy vyhnali z domova a špatně zacházeli s jejich dětmi. (Micheáš 2:9) A Jeremjáš řekl Izraelitům tato Jehovova slova: „Konejte právo a spravedlnost a osvobozujte toho, kdo je olupován, z ruky toho, kdo šidí; a nezacházejte krutě s žádným cizím usedlíkem, chlapcem bez otce nebo vdovou. Nečiňte jim násilí. A neprolévejte na tomto místě žádnou nevinnou krev.“ (Jeremjáš 22:2, 3) Jakékoli jednání, které ženám a jejich dětem působí utrpení, spravedlivý Bůh vidí a odsuzuje.

‚Schopná manželka‘

Správný náhled na schopnou manželku vyjádřil starověký pisatel Přísloví. Jelikož tento krásný popis úlohy a postavení manželky je obsažen v Bibli, můžeme si být jisti, že je to pohled Jehovy. Manželka není utiskována ani považována za méněcennou, ale naopak je jí projevována úcta, ocenění a důvěra.

‚Schopná manželka‘, o které se píše v 31. kapitole knihy Přísloví, je iniciativní a pilná. Pracuje na všem, co je „potěšením pro její ruce“, a obchoduje dokonce i s nemovitostmi. Uvažuje o poli a podniká kroky k tomu, aby je koupila. Vyrábí spodní oděvy a prodává je. Dává obchodníkům opasky. Její krásou je síla a pracovitost. Druzí navíc oceňují její moudrá slova a laskavé jednání. Výsledkem toho všeho je, že si jí váží její manžel a synové, ale co je nejdůležitější, váží si jí Jehova.

Ženy by neměly být utlačovanými oběťmi mužů, kteří je využívají, špatně s nimi zacházejí nebo je nějak týrají. Vdaná žena by naopak měla být šťastná a měla by být vynikajícím ‚doplňkem‘ svého manžela. (1. Mojžíšova 2:18)

Projevujte jim úctu

Když inspirovaný pisatel Petr psal křesťanským manželům o tom, jak by měli jednat se svými manželkami, kladl jim na srdce, aby napodobovali postoj Jehovy a Ježíše Krista. Vybízel je: ‚Vy, manželé, nadále jim prokazujte čest.‘ (1. Petra 3:7) Prokazovat někomu čest znamená vysoce si ho vážit a jednat s ním uctivě. Muž, který se svou manželkou jedná uctivě, ji tedy neponižuje, nepodceňuje ani s ní nejedná násilně. Svými slovy a skutky na veřejnosti i v soukromí dává najevo, že o ni pečuje a miluje ji.

Projevuje-li manžel úctu své manželce, velmi to přispívá k jejich štěstí. To je vidět z příkladu Carlose a Cecilie. V určitém období jejich manželství se často hádali a nebyli schopni se dohodnout. Někdy spolu dokonce přestali mluvit. Nevěděli, jak svou situaci řešit. On byl agresivní a ona zase náročná a neústupná. Když však začali studovat Bibli a uplatňovat to, co se učili, jejich vztah se zlepšil. Cecilia říká: „Uvědomuji si, že učení a příklad Ježíše změnily osobnost nás obou. Já jsem začala být pokornější a mít více pochopení. Také jsem se naučila prosit Jehovu o pomoc v modlitbě, jako to dělal Ježíš. Carlos se naučil být tolerantnější a více se ovládat, a tak v souladu s tím, jak si to Jehova přeje, prokazovat úctu své manželce.“

Jejich manželství není dokonalé, ale obstálo ve zkoušce času. V posledních letech překonávají vážné problémy — Carlos ztratil zaměstnání a kvůli rakovině musel podstoupit operaci. Tyto náročné situace však jejich vzájemný vztah neoslabily, ale naopak posílily.

Lidé jsou nedokonalí, a jedním z důsledků této skutečnosti je to, že se ženami se v mnoha kulturách zachází neuctivě. Bývají fyzicky, duševně a sexuálně zneužívány. Jehova ale nechtěl, aby zažívaly něco takového. Z Bible jasně vyplývá, že bez ohledu na to, jaké postoje k ženám jsou v různých kulturách běžné, všechny ženy si zaslouží, aby se s nimi jednalo s úctou. Je to právo, které jim dal samotný Bůh.