LÁSKA K BLIŽNÍMU EXISTUJE

„KDO je skutečně můj bližní?“ zeptal se v prvním století jeden právník Ježíše. Bezpochyby čekal, že Ježíš odpoví: ‚Židé, lidé z tvého národa.‘ Ale v příběhu o laskavém Samaritánovi Ježíš ukázal, že našimi bližními jsou i lidé jiných národností. (Lukáš 10:29–37; Jan 4:7–9)

Ježíš zdůraznil, že kromě lásky k Bohu by nás v životě měla vést také láska k bližnímu. (Matouš 22:34–40) Ale měla vůbec někdy nějaká skupina lidí opravdovou lásku ke svým bližním? Raní křesťané takovou lásku měli. Byli svou láskou k druhým známí. (Jan 13:34, 35)

A co dnes? Projevuje dnes někdo lásku, jakou měl Ježíš? Encyclopedia Canadiana uvádí: „Dílo svědků Jehovových je obnovou a znovuzavedením původního křesťanství, které hlásal Ježíš a jeho učedníci... Všichni jsou bratři.“

Co to znamená? Znamená to, že svědkové Jehovovi nepřipustí, aby je cokoli — rasa, národnost ani etnická příslušnost — přimělo nenávidět své bližní. Nebudou nikoho zabíjet, protože obrazně překovali své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. (Izajáš 2:4) Svědkové jsou ve skutečnosti známí tím, že svým bližním iniciativně pomáhají. (Galaťanům 6:10)

Není divu, že jeden úvodník v kalifornském listu Sacramento Union poznamenal: „Stačí říci, že kdyby celý svět žil podle víry svědků Jehovových, byl by konec krveprolití a nenávisti a láska by vládla jako král.“ Jeden pisatel v maďarském časopise Ring dodal: „Došel jsem k závěru, že kdyby svědkové Jehovovi byli jediní, kdo by na této zemi žili, přestaly by existovat války a jedinou povinností policie by bylo dávat pozor na dopravu a vydávat cestovní pasy.“

Připusťme ovšem, že pokud má být mezi všemi lidmi láska, je k tomu potřeba velká celosvětová změna. Jak ta změna přijde?